Trust is overrated

Proč se někdo prosí o důvěru, když ji zlomí i když jsme v objetí? Proč jsou lidi chamtivý na čisté svědomí, ale sami ho mají temné? - říjen 2022

          *V tomto článku se vypsala z událostí od srpna až do listopadu. 

                          *Za textem se skrývá několik událostí.

Postupně se otevíráš a já nejsem schopná to ocenit. A proč?
Protože jsem si to vysnívala již dávno, ale teď je pozdě.
Stalo se během krátké doby všechno, co se děje lidem v rozmezí pár let.
Rozchod, nový vztah, špatné období vystřídalo opět období smíchu a zase dokola.
Těch pár společných chvil stačilo, abych si uvědomila, co od života chci.
Ale pak následovala cesta domů. Domů?
Byl to zvláštní pocit, ale cítila jsem se stejně, jako před rokem. Šťastná.
Vydržel ten pocit? Ne.
Stále nevěřím lidem a lidé zase mě. Nedivím se.
Točíme se v kruzích a chceme jeden od druhého věrnost.
Já už to spíše vnímám, jako kruh, ve kterém jsem už několik let. Kruh, ze kterého nedokážu vyjít ven.
Jak sladké musí být na chvíli vypnout a neřešit nic.

Opět jsem otevřela koncept, který jsem psala v mém klasickém rozpoložení.

Všechno se děje z nějakého důvodu až moc rychle a já pořád hledám záminku, jak zpomalit čas.

V hlavě si dokola přehrávám vzpomínky.

Vzpomínky které splynuly v overthinking, který trvá již několik let.

Po minulém článku jsem obdržela od dvou osob totožnou zprávu ´hraj s kartami, co máš v ruce´.

Začala jsem tedy hrát jen s tím, co jsem měla v rukou. A jak to dopadlo?

Stále se točím ve stejném kruhu.

Dělám ze sebe hroznou chudinku, ale ty plány a fantazii jsem nezničila jen sama sobě, ale i ostatním. Omluva je málo. ´Rozbitou sklenici slovo ´promiň´ nespraví, ale tím, že ji opravím svými činy ano´.

Moje činy mají také následky, jen jsem se snažila být v daný moment nad věcí a že by se mi následky vyhnuly. Vidíme, jak naivní jsem?

Důvěra bylo slovo, které mi vždy bylo spíše cizí. Byla jsem naivní a hloupě lidem věřila. Teď jsem na cestě, kdy se musím naučit tu důvěru opět budovat, ale vypadá to na dlouhé putování.

Moje každodenní otázka tedy je - bylo to mé rozhodnutí, nebo podnět jiné osoby?