Sometimes I ask myself "should I do it?".. And then I stop for a minute and ask myself again "why would I do it"?
For some people it´s easy to just say "fuck it". But I need to think and often overthink everything, before I do so.
Because when I don´t think about it first I know, that it will make butterfly effect. And sometimes it can be that sad, cruel and maybe weird butterfly effect, that you will regret sooner or later.
Postupem času jsem si řekla, že si tenhle blog uchovám aspoň na nějaké ty vzpomínky. Ale jak tak na to koukám, vypadá to tu tak, že jsem věčně nešťastná sad girl. Ono to občas tak i vážně je. Spíš jsem zjistila, že nejvíce kreativní jsem, když mám tuhle náladu. A čím to je? Protože se snažím ty myšlenky zahnat jinou činností, než-li spánkem.
Každopádně jsem tím tedy chtěla říct, že mi kreativita pomáhá. Ať je to cokoli, malování, psaní, vyšívání, vaření.. všechno možné, při čem nejde myslet na nic jiného.
Anička se vrací k článku, který má v konceptech od roku 2020, here we go.
Když jsem si to tu pročítala, tak se vlastně vůbec nic nezměnilo. Pořád jsem sad girl, která si to plně uvědomuje. Ale spíš už je to jen důsledek toho, že se tak vidím a nedělám s tím nic. Vlastně mi vyhovuje komfort být sama na tyhle pocity.. a tohle byla lež.
Sama na to nejsem a nikdy jsem nebyla. Jen si moje hlava ráda dělá věci sama a odmítá poslouchat názory ostatních. tohle byla asi taky trochu lež. Kdyby to teď četla určitá osoba, tak mi tuhle větu omlátí o hlavu za to, že kdybych si o všem rozhodovala sama, neposílám jí každý den deset hlasovek v breku a dennodenně si nestěžuji, že má rozhodnutí měla dopad, který jsem nechtěla.
Suma sumárum, jsem pořád stejná, jen si vše lépe uvědomuji a umím své malé problémky pojmenovat.