Někdy ty dny nejsou prostě tak sluníčkový. Občas jsou ty dny hodně zamračený a hodně, ale hodně moc deštivý.To se mi stávalo a stává.
Je tomu tak vždy v nějakém období, v nějakých přelomech, vlastně v každém možném momentu, dalo by se říci.
Jenže když tyhle dny nastanou, občas si prostě řeknu, že budu sobecká! Že budu myslet jen na sebe, že se budu zajímat jen o moje problémy a všechno. Jo. občas.. Občas si to fakt řeknu.
Ale znám sebe a svou vůli. Nikdy bych to vlastně nedokázala. Vím, že pokud někdy ano, tak toho budu strašlivě litovat.
Lituju takhle spousty věcí. Zamyslím se nad vším a postupně lituju věc za věcí. Otázky typu, "proč jsem to řekla? proč jsem to udělala? proč jsem to neudělala? proč jsem nic neřekla?", se v mé hlavě objevují pořád.
Myslím se, že všichni jsme měli někdy ten moment, kdy jsme se pozastavili nad tím, proč jsme tu věc, právě v tuhle chvíli, udělali zrovna takhle, no ne? nebo jen já? oukej.
Takže.. Z tohohle zřejmě neplyne žádný poučení ani rada, jen prostě..
Pokud máte tuhle náladu, prostě jen pište.