Choose the right path

Často přemýšlím nad smyslem života.

Každý žije pro něco jiného - rodina, svatba, peníze, kariéra, svoboda..

Ale pak tu máme osoby, které žijí, protože můžou. Osoby, které žijí, ale nechtějí.

Je to zvláštní, jak jsme každý jiný a i tak máme jednu věc společnou. Žijeme.

Nebo jen přežíváme?

Před pár měsíci bych napsala, že konečně žiju život, který jsem chtěla. Ale teď? Jsem na straně přežívání.

Straně nejistoty a ve fázi rozhodování. Co udělat a jaký bude následek, když se nerozhodnu pro to ´správné´?

Není dobré a špatné rozhodnutí, prostě obě nesou jiný příběh. Z každého rozhodnutí se vytvoří nová cesta, kterou chvilku půjdu, než se do cesty nepřiplete další důvod k rozhodování se.

Funguje to takhle pořád a pokaždé se zaleknu.

Kam na střední, kam na vysokou školu, kam do práce. Kdybych si tímhle neprošla, kdyby jsem se rozhodla pro jinou variantu - bylo by všechno úplně jiné.

Bylo by mi lépe? Bylo by mi hůř? Kdo ví.

To co teď cítím a kde jsem je důsledek mého rozhodnutí. Tak proč se pořád snažím o nalezení cesty zpět?

I když po nocích přemýšlím, že pár momentů z minulosti poupravím, vím, že to nejde. Agonie je to, co cítím, když zapřemýšlím nad minulostí. Kvůli této ´vlastnosti´ a mému pohledu na svět nevidím budoucnost. Vidím zkreslenou budoucnost které nedosáhnu, protože tam vždy vyskočí malé upozornění na to, co se stalo dříve.